NoteBLOG – Vzpomínky na malečskou školu

Vzpomínky na malečskou školu (12.04.2005)

Přečetl jsem si opět několik půvabných vzpomínek Jildy Záruby na jeho blogu a i mě se vybavují ty nejsilnější zážitky a vzpomínky na malečskou školu. Nejvýraznější osobou byl samozřejmě pan ředitel Kadleček, obávaný to šéf ústavu a nevalný učitel chemie. pamatuji se, že jeho výklad se sestával z čtení učebnice, které obohatil pouze občas svou vsuvkou "Snad jenom to, že..." vždy, když v učebnici narazil na odstavec nadepsaný "Poznámka". V písemkách dával vždy záchytnou otázku, a to byl chemický vzorec tvrdnutí malty, protože to byl zřejmě jedinný chemický vzorec, který možná znal zpaměti. Dalším důvodem byla skutečnost, že stavěl na kraji Malče právě barák. To jme ostatně pocítili i při pracovním vyučování. Na školním hřišti měl vyrovnané svoje tvárnice ze škváry, vyrobené na lise, které se zde sušily. Naším úkolem bylo tyto tvárnice opatrně obracet, aby vyschly ze všech stran. A kdo tvárnici při obracení poškodil, měl problém a horší známku z "pracáku".

Na jeho osobu mám ostatně i několik dalších vzpomínek. Při nezčetných honičkách ve třídě jsem jednou nevybral zatáčku a odstředivá síla - a možná i dopomoc některého ze spolužáků - mě vynesla přímo do skleněných dveří skříně se školními pomůckami. Sklo se vysypalo a já měl průšvih. Samozřejmě jsem musel na kobereček k panu řediteli. Byla ve mě malá dušička, ale naštěstí to vzal sportovně, asi byl rád, že se mi nic nestalo.

Další průšvih souvisel s mým cestováním do školy. Jezdil jsem každý den autobusem úzkou a klikatou silničkou přez Suchou, Lány a Předboř do Malče. Na autobus domů jsme většinou nějaký čas čekali v pro tyto účely zbudované čekárně naproti hospodě. Čas jsme si krátili všelijak, například jsme lezli jsme do zámecké zahrady, kde bylo mnoho zajímavého - rostliny, stromy a zejména rybníček s ostrůvkem uprostřed, kde se dalo v zimě výborně klouzat či bruslit. Ale našly se i jiné zábavy. Jednou nás napadlo, že bychom si mohli zasoutěžit v neobvyklé disciplíně, a to kdo došlápne výš na vnitřní obílené stěně čekárny. Už si nepamatuji, čí to byl nápad, ani zda jsem v uvedené disciplíně dosáhl nějakého výrazného výsledku. Pamatuji se pouze na průšvih, který následoval. Opět jsem byl i s spoluviníky v ředitelně, kde nás cholerický ředitel Kadleček bez milosti seřval. Museli jsme samozřejmě čekárnu obílit.

Další záležitostí, na kterou si v souvislosti s Malčskou školou vzpomínám, jsou naše prestižní turnaje v jakési "cvrnkané" o přestávkách ve fyzice (v učebně). Ale od začátku. V učebně fyziky byly dlouhé a pevné lavice pro 3-4 žáky v řadě, na kterých byl hladký umakartový povrch. Na jedné z nich - pamatuji si, že to byla druhá nebo třetí lavice v pravé řadě - byl v umakartu téměř uprostřed lavice vypálený kulatý plochý otvor cca 4-5 cm v průměru. Jednou někoho napadlo, že by se do tohoto otvoru dalo cvrnkat desetníkem. A tak postupně vznikly pravidla cvrnkané, kdy se rovným pravítkem cvrnkalo ze stran lavice tak, aby desetník uvízl právě v tomto otvoru. Jeden konec pravítka se umístil k desetníku a do druhého konce se strčilo dlaní druhé ruky. Nebylo to zrovna jednoduché, otvor v umakartu byl hluboký pouze asi 2 mm, takže desetník přez něj často proběhl, aniž se v něm zastavil. Hra nás natolik zaujala, že jsme jí věnovali každou volnou minutu o přestávce a mnohdy i po vyučování. Postupně chtěli hrát skoro všichni spolužáci, takže bylo nutné zápasy regulovat a pořádat regulérní turnaje. Měli jsme vypracované přesné tabulky jak v první lize, hrály se domácí zápasy a odvety a každý hráč zastupoval v tabulce nějaký hokejový klub. A jelikož se klubů nedostávalo, resp. poptávka převýšila nabídku, v turnaji byly často i týmy "A" i "B". Pamatuji se (s podivem), že já jsem figuroval v turnaji pod klubem "Slovan B". Slovan "A" už byl obsazen Zdaňkem Drtinou. Zajímalo by mě, zdalipak jsou tyto lavice ještě v malečské škole (asi těžko...), a pokud ano, zdalipak je tam ještě ten "brankový" otvor a zalipak je využíván k těmto sportovním účelům...

A loni jsme se konečně sešli - spolužáci z malečské školy - prvně po 30 letech! A musím říct, že to byl šok. Zejména u něžného pohlaví jsem byl vedle. Některé rozkvetly, jiné příliš zestárly, většinu jsem dokonce poznal. 30 let je hodně. Mám HOSIP na jména, takže jsem si musel jména některých nechat pošeptat, aby nebyl "trapas"! Bohužel jsem neabsolvoval celý sraz, odskočil jsem si na něj pouze na chvíli, neboť jsem měl zrovna napotvoru hudební produkci s M.Mocem, který mě dlužno říci po dobu mé nepřítomnosti výtečně zastoupil. Do školy jsme nešli, prošli jsme se po Malči, vzpomínali a hovořili o svých kolikrát značně odlišných a rozmanitých životních osudech. Vzpomínali jsme samozřejmě i na naše nejoblíbenější kantory, v jejichž středu byl fyzikář a matematik Jirka Poděbradský, ale o tom až někdy příště.

Přidat komentář

Povinné položky jsou jméno, komentář a antispam; e-mail nebude zveřejněn. Slouží pouze k případnému kontaktu s komentujícím. Komentáře vulgární nebo nesouvisející s příspěvkem mohou být a také budou vymazány. Nepoužívejte HTML značky, budou odfiltrovány.

Ochrana proti komentářovému spamu

Do políčka napište tři nuly (čislicemi) a poté můžete