Milosrdná náhoda (11.09.2007)
Mnoho zajímavého i méně zajímavého se událo v čase letních prázdnin, mnoho fotek přibylo na harddisk mého PC, zejména z dvou týdnů dovolených strávených na dvou mísech mimo Chotěboř. Nastalo špatné počasí tak se na ně určitě v dohledné době dostane, V paměti mě ale uvízl okamžik z doby velice nedávné, a to z účinkování na jedné větší svatbě předminulý víkend.
Hosty (včetně nás) tam obsluhovala šikovná slečna (tedy myslím si, že to byla ještě slečna), která se k nám občas přišla zeptat, jestli máme co pít a tak podobně... Tedy - já jako řidič samozřejmě pouze "nealko". V jednom okamžiku se ocitla u nás s tímto dotazem právě v okamžiku, kdy mě Milan polohlasem oznamoval co budeme v následující "sérii" hrát. Jednou s písní byla i "Stín katedrál". Ona slečna zaslechla název oné písně a okamžitě se zeptala, jestli ji budeme hrát. Po našem ujištění, že ano, jsme ale vyslechli smutný příběh a důvod, proč se o tuto píseň zajímala.
Před měsícem totiž tragicky zahynula její dvaadvacetiletá sestra a na pohřbu zazněla právě tato skladba. A tak nás žádala, abychom jí nehráli, neboť by musela odejít. Rána byla samozřejmě stále čerstvá a jitřené smutné vzpomínky touto písní by zahnaly rozptýlení z práce mezi lidmi. Samozřejmě jsme stáhli "Stín katedrál" z programu a diskutovali o tom, jaká náhoda či řízení osudu zařídila, aby k tomuto bezděčnému setkání došlo a právě v onen okamžik. Abychom nechtěně neublížili oné dívce vyvoláváním vzpomínek na okamžiky nejsmutnější.
Vybavil jsem si v této souvislosti i jiné písně, s nimiž mám já osobně podobný problém, i když s daleko větším odstupem času a tedy zdaleka ne tak čerstvý a palčivý. Ona skladba se pak v životě člověka často stane symbolem oné události, iniciátorem smutnění a v podstatě zakázanou písní, kterou by už nejraději nikdy neslyšel, písní, na kterou by chtěl zapomenout. Napadlo mne také, kolika lidem jsme již za ony početné roky hraní bezděky připoměli nějakou smutnou událost, rozjitřili jeho rány či vehnali slzy do očí smutnou vzpomínkou. Je už údělem některých písní, že - stanou - li se písní pohřební - jsou v myslích nejbližších pozůstalých nadlouho spojeny s onou smutnou událostí. Při jejich interpretaci tak je vždy riziko, že je přítomen někdo, komu ona skladba připomene s větší či menší intenzitou odchod osoby blízké.
Nezbývá mě tedy, než se alespoň touto formou dodatečně omluvit všem, kterým jsme během oněch více než 16 let bezděky připoměli nějakou přesmutnou událost písní, kterou mají ve své mysli spojenou s odchodem někoho velice blízkého.