Staré fotky výpočetní techniky (29.02.2008) 
Včera se mi dostaly do rukou staré fotky z mého pracoviště - výpočetního střediska chotěbořských strojíren. Myslím, že je dobré je alespoň takto připomenout, jak vypadala výpočetní technika před 20-30 lety. V dnešní době, kdy si za 250 Kč kupujeme klíčenku s pamětí 1GB stěží chápeme, že tehdejší sálový počítač ruské výroby EC 10-30, který stál tehdejších několik desítek milionů Kčs, disponoval operační pamětí 64 kB, páskovými pamětmi 14-25MB a diskovými pamětmi 7,25 MB! vstupními zařízeními byly tři snímače děrných štítků a řídící psací stroj, výstupními zařízeními tiskárny. Každé jednotlivé zařízení byla ocelová skříň mnoho desítek kg těžká, jednotlivá zažízení byla spojena mnohažilovými kabely v dvojité podlaze, celý sál byl klimatizován výkonnou klimatizací. Provoz počítače zajišťovalo několik desítek osob - technici, systémoví a aplikační programátoři, analytici, operátorky, děrovačky, vedoucí směn (jelo se na 2-3 směny), atd.
Jako programátor jsem nastoupil do výpočetního střediska hned po škole v srpnu 1981 a mohu tak porovnat práci programátora tehdy a dnes. Vše tehdy začínalo tzv. Plánem automatizace, v kterém bylo řečeno, co se za daný rok bude v podniku "automatizovat" (=převádět na zpracování na centrálním počítači) a v jakých termínech. Programy byly zásadně dávkové, tedy dávkově zpracovávaly určité soubory či vstupní data na děrných štítcích a výstupem byla buď sestava nebo aktualizovaly(měnily) jiné soubory dat. Interaktivní programy, které mohli spouštět koncoví uživatelé, jsme začali vyvíjet až později, odhaduji kolem roku 1985, na novějším počítači (stejné koncepce) EC 10-45. Program tedy vznikal po řadu dní. Nejdříve byla provedena analýza někdy i v součinnosti s analytickým týmem složeným z analytiků, programátorů a koncových uživatelů - odborníků. Poté byl nakreslen algoritmus zpracování ve formě vývojových diagramů a poté byl program napsán v programovacím jazyce, používali jsme jazyky PL/I a COBOL. Poté musel být celý program vyděrován řádek po řádku na děrné štítky. Pak byl program "obalen" řídícími děrnými štítky, které zajistily uložení vyděrovaného programu do knihovny programů na disku a spoštění překladače příslušného programovacího jazyka. Takto připravený balíček byl zabalen do papíru s pokyny pro operátora a uložen do police pro ladící úlohy. Pak se muselo čekat, až operátoři na sále ladění zpracují. To trvalo zpravidla do druhého dne, ale někdy i dní více. Výsledkem byla papírová sestava (tzv. "sjetina" :-), v které byly označeny syntaktické chyby. Programátor pak musel vyděrovat opravné děrné štítky, které opět v příslušném obalu předal do police ladění. Po odladění syntaktických chyb následoval vlastní ladění (zkoušení) daného programu, které bylo mnohdy velice obtížné, neboť bylo obtížné trasovat program, zjišťovat operativně obsah datových souborů a vyrovnávat se s obrovskou poruchovostí celého systému. Ladění složitějších programů tak trvalo řadu týdnů či měsíců. Delší programy musely mít zabudované tzv. body opakování, což byla místa, od kterých se dalo v případě výpadku systému s určitými obtížemi pokračovat. Problémy se samotným provozem hotových úloh by pak vydal na celou knížku.
A to nepočítám takové legrace jako rozsypané štítky s programem, časté noční směny, programy které běžely několik dní či pády celého systému i mnohokrát denně. Přesto byla tato práce zajímavá. Všechny nedostatky jsme brali jako normální, protože jsme neznali nic lepšího. Pracovní tempo bylo mírné, vztahy na pracovišti družné a přátelské. Pouze jsme občas slyšeli o nějakých spolehlivých počítačích IBM, které měli v tzv. PéZetkách (podniky zahraničního obchodu). Ty ovšem byly za nezískatelné valuty, s kterými hospodařil pouze stát.
První počítač IBM AS/400 jsme získali až kolem roku 1992-3 od Cheposu Brno. Byla to pouze jedna skříň, stála v předsálí, protože nepotřebovala klimatizaci. Na tento typ serverů jsme pak v roce 1994-5 vytvořili nový informační systém, který je dosud úspěšně provozován v několika velkých firmách. Dnešní programování - program je vytvořen v řádech minut či hodin, poté odzkoušen na testovací databázi s perfektní podporou interaktivního trasování a prohlížení dat i sestav bez nutnosti jejich tisku. Poté je okamžitě elektronicky distribuován do serverů zákazníků, kde je za provozu nainstalován. Uživatelé zákazníka (=firmy, provozující náš informační systém) se přímo v systému dozví o provedených úpravách. Celý proces programování je ukončen během hodin či několika dnů. Pracovní tempo je nesrovnatelné, v setavě cca 20 osob zajišťujeme provoz a vývoj informačního systému pro 5 velkých firem, tehdy to bylo cca 50-60 osob pro jednu firmu.
Vím že existují ještě další fotografie, pokusím se je sehnat a doplnit. Pamatuji se na snímek na kterém se na kolečku vyváží hromada magnetických pásek na avii. není na škodu se občas poohlédnout a připomenout si ony "zlaté časy" začátků výpočetní techniky a sálových počítačů. Bohužel asi jedinou jejich výhodou asi bylo že na nich neběžely Windows :-)