Jak se likvidovaly megabajty (27.03.2008) 
Před několika dny jsem obdržel k okopírování ještě jednu - už historickou - sadu fotografií od Evy S., na které je zadokumentována první fáze ekologické likvidace magnetických médií - zejména pásek - při likvidaci posledního ruského "superpočítače" EC 10-45 z výpočetního střediska chotěbořských strojíren. Touto likvidační akcí byla v tomto VS definitivně ukončena éra příšerně nespolehlivých a neskutečně drahých výpočetních zařízení (EC 10-45 stál, tuším, nějakých 35 Mega, a to cca v roce 1985, kdy jsem měl plat asi 2.000,- měsíčně). Počítač byl poté nahrazen repasovaným serverem Hitachi, na němž už byla pouze disková média ovšem s řádově větším prostorem. Jeho spolehlivost byla v té době pro nás něčím neuvěřitelným. Psal se, tuším rok 1991? Asi tak nějak.
Odpadla nám sice velká část problémů se spolehlivostí, ale nová doba nám přípravila a stále připravuje starosti a problémy další a zcela jiné, jak už to bývá. A tak na onu dobu, kdy jsme permanentně bojovali s nespolehlivostí, pomalostí a omezenou kapacitou počítačů ruské výroby, vzpomínáme už s jistou nostalgií. Jó - bejvaly to časy, na všechno bylo času dost a přitom ho bylo tak nějak stále nedostatek. Takový zjišťování, co je konkrétně na určitý pásce, zda tam jsou určitá data, jó to byla akce! Výstupní zařízení pouze řádková rychlotiskárna, takže pomocí řídícího psacího stroje a příkazů posunů na páskovém stojanu o bloky se skákalo intuitivně dopředu a dozadu a vypisoval se blok či více bloků na tiskárnu a pak se v sestavě nesrozumitelných seskupení znaků hledalo, kde je určitý záznam a údaj, zda je tam to či ono správně, či kde je ta zatrachtilá chyba. Práce na dlouho a se značnou spotřebou papíru a trpělivosti všech zúčastněných.
To vše bylo dáno skutečností, že magnetická páska je paměť se sekvenčním přístupem, tedy postupným čtením a/nebo zápisem bloků jeden za druhým. Tyto typy pamětí se už používají pouze na zálohy (uschování) dat z diskových databází, samozřejmě jsou to dnes pásky daleko menší ve formě kazet, s nesrovnatelně vyšší hustotou dat, kapacitou, rychlostí a opět - spolehlivostí. Na magneticou pásku se vešlo cca 14 - 20 MB dat, což je opět oproti dnešním kapacitám legračně a zanedbatelně málo. Nesmíme ovšem zapomínat, že jde o dobu, kdy nebylo ani zdání o tom, že se do pamětí kompjůtrů budou ukládat také nějaká data hudby, obrázků či dokonce videa. Šlo také o dobu, kdy do Chotěbořských strojíren pronikla první jiskřička PC-počítačů v podobě asi dvou "peruánců", kdy jeden stál asi 150.000 Kč a dnes by o něj nezakopl ani pes. Během posledních 20 let nastal totiž tak neskutečně rychlý boom kompjůtrů a veškerých technologií s nimi souvisejících, že to ovlivnilo životy většiny obyvatel civilizovaného světa zásadním způsobem. A tak alespoň nad fotografiemi likvidovaných magnetických pásek maličko zavzpomínejme na dobu, kdy zítra znamenalo to samé co předevčírem, zamačkněme slzu v oku a vrhněme se opět do světa Gigabajtů na pamětech velikosti poštovní známky či menší s doživotní zárukou. Ta "chuť" to ovšem není :-)