K včerejšímu pořadu na ČT1 - Kdo má na svědomí Denisu Klánovou (30.03.2009)
Asi žádný televizní divák, který se díval včera večer na film ČT Kdo má na svědomí Denisu Klánovou, nezůstal k tématu filmu a jeho provedení lhostejný. Několik názorů na tento pořad jsem získal z rozhovorů se známými či svými nejbližšími. Šokující, depresivní strhující děj se špatným koncem bez jakékoliv optimistické části nenechal asi nikoho bez zamyšlení, nakolik se principy a "politické" postupy zobrazené v tomto díle praktikují a vyskytují v současné české politické společnosti.
Jelikož je autorem pořadu redaktor Josef Klíma, známý zejména jako investigativní žurnalista publicistických pořadů, ihned mě napadlo, že v tomto filmu zobrazil ty věci, s kterými se během své bohaté novinářské praxe setkává, ale které nemůže zveřejnit publicistickou formou prostě proto, že k tomu například neměl dost informací či třeba podpory vedení ČT. Moje tušení se potvrdilo, když jsem si pustil video rozhovor na stránce o tomto filmu na portálu ČT24, kde toto pan Klíma v podstatě přímo říká. Zajímavá je i diskuze pod tímto článkem. Ne nezajímavá je i fyzická podobnost jednoho z hlavních "hrdinů" tohoto příběhu, kterou ztvárnil pan Preis mladší, s osobou Marka Dalíka, spíše nechvalně známého "poradce" premiéra.
K napsání tohoto příspěvku mě přinutilo mnoho otázek, které tento pořad zákonitě generuje. Proto bych rád znal i názory jiných, které tento pořad nenechal chladnými. Na mnoho z nich by mě ale, bohužel, asi mohl odpovědět jen autor sám či ani on ne, protože je ani on sám nezná. Nebo je možná zná, ale nemůže je dokázat. Nebo je možná jenom tuší. Nicméně ale tento pořad vyvolává základní dilema - zda byl tento pořad míněn jako "detektivka", kde "případná shoda osob či jejich činů s osobami skutečnými je pouhou náhodou", či jsou děj filmu, charaktery a činy jednotlivých osob inspirovány skutečnými osobami a jejich činy. Z rozhovoru s panem Klímou bohužel vyznívá větší pravděpodobnost té druhé varianty.
Být tedy poslancem Českého parlamentu či senátorem, asi bych po shlédnutí tohoto pořadu nespal dobře. A nejen kvůli ději a charakterům postav. Film totiž mimo hlavní děj a jakoby mimochodem a bez bázně poukazuje i na řadu politických nešvarů, s kterými jsme již tak dlouho denně konfrontováni, že jsme si již na ně zvykli. I proto je toto dílo vyjímečné a zcela vybočuje z obvyklých schémat obdobného typu pořadů ČT. Film zcela nepokrytě ukazuje, jak moc korumpuje a jak jejímu kouzlu a moci peněz propadají skoro úplně všichni. A ti, kteří se snaží díky pevnému charakteru vytrvat a v politice se chovat za každých okolností v souladu se svědomím, jsou coby nepohodlné překážky nelítostně smeteni, odstraněni, zničeni. Ale to je jen jeden z možných výkladů či popisu hlavní osy děje. Odtrženost "Věře ze slonové kosti" - vysoké politiky od denního života lidí na sociálním dně společnosti je další rovinou víceúrovňového příběhu.
Slušný člověk v politice prostě nemůže dlouhodobě existovat - toť poměrně jednoznačné poselství tohoto filmu. Buď se "přizpůsobí" (jakmile se např. na něj "něco ví"), nebo z politiky odejde. Pokud má štěstí, tak bez vážnější újmě na zdraví. To hrdinka filmu bohužel neměla. A pokud toto poselství je i osobní zkušeností pana Klímy, podložené léty žurnalistické praxe mimo jiné i mezi těmito politiky, je to hodně špatná zpráva, a zdaleka nejen pro mne. Osobně mám totiž dlouhodobě problém smířit se s tím, že naši zákonodárci jsou ve svých funkcích zejména pro peníze a osobní prospěch a slávu. To je ale můj neřešitelný problém. Tím, že nepůjdu k příštím volbám, protože opět nebude koho volit, jej nevyřeším.