NoteBLOG – Jedno hlubší zamyšlení a doporučení …

Jedno hlubší zamyšlení a doporučení … (25.04.2012)

Už zase mnoho vody uplynulo v řece Doubravce od mého posledního příspěvku. Mnoho nového se stalo a zůstalo neokomentováno… Dlouho jsem se rozhodoval, zda a co napíšu, abych nepsal zbytečnosti, hlouposti či jiný internetový balast.

Během poslední doby jsem si mimo mnoho jiného jiné stačil splnit několik svých snů, tedy zúčastnit se nádherného bratislavského koncertu legendární skupiny YES, bohužel bez jejich geniálního zpěváka a frontmena Andersona, dále pražského koncertu mého objevu z posledních let, artmetalové kapely Dream Theater s naprosto virtuózními instrumentalisty ovšem hodně pokaženým špatným českým nazvučením, a v první řadě nezapomenutelného koncertu v pražské Lucerně mého celoživotního vzoru, Mariana Vargy a jeho legendární skupiny Collegium Musicum v téměř nejslavnější sestavě a s nejslavnějšími hity. Každá z těchto by vydala na samostatný článek a zanechala ve mně neobyčejně silné dojmy. Přesto jsem o tom nenapsal nic, pravda, hudba jako komplexní vjem se obtížně sděluje psaným projevem a možná proto jsem se i do tak zajímavého a mého celoživotního tématu nepustil.

Za samostatný pochvalný článek by určitě na předním místě stály i mé nedávné kulinářské zážitky v Libici v  hostinci U Bambuchů ., jejich speciální úprava vepřových kolen nebo jejich loňské silvestrovské myslivecké menu – dančí medailonky či srnčí guláš - byly pro mne hotovým zázrakem.

Nemohu se na tomto nezmínit znovu i o mé nové podnikatelské aktivitě za poslední rok a půl, která téměř zcela vyplnila můj volný čas, přinesla a stále přináší mnoho radostí a zejména starostí a odčerpává i načerpává energii podle toho, co a jak se kdy daří či nikoliv. Tomuto tématu byl věnován ostatně předposlední i můj předchozí příspěvek tohoto blogu.

Před zhruba měsícem se ale něco stalo, co přehodilo můj způsob života tak říkajíc ze dne na den zcela na jinou kolej a rychlost. Jsem – alespoň pokud mohu posoudit -poměrně pracovně i mimopracovně vytížený, zapřažený do dvou firem, šťastně pečující o rodinu, dům a zahrádku a radující se z již dvou vnuček, stále aktivní hudebník na svůj skvělý keyboard YAMAHA PSR S900i na libických opravených varhanách na nyní sobotních mších svatých, očekávající nedočkavě jaro a s ním dostatek pohybu na zahrádce, cyklovýlety, turistiku, výlety a tak dále.

Po několikrát přechozené neznámé viróze se u mne objevil se ze dne na den zdravotní problém, který mě okamžitě přesunul do Havlíčkobrodské nemocnice do zcela klidového stavu na lůžku a nyní jsem již týden ve fakultní nemocnici v Hradci Králové. Léčba tohoto problému je známá ale dlouhodobá, takže její konec je pro mne zatím stále neznámou. Samozřejmě jsem se podmínkám léčby plně přizpůsobil a respektuji veškerá omezení a doporučení lékařů. Rád musím velice vyzvednout profesionalitu i lidský přístup veškerého personálu obou nemocnic i jejich veškeré zázemí a kvalitu ubytování, stravy a služeb. Jelikož jsem nebyl hospitalizován od svých cca 12 let, kvalitativní skok našeho nemocničního zdravotnictví, který pozoruji skutečně všude, je vskutku obrovský. Nebojím se napsat že nesmírně obdivuji práci všech zdejších lékařů i zdravotního personálu a jsem skutečně hrdý na náš český zdravotní systém, který je na špičkové úrovni a závidí nám je většina evropy. I s jeho některými nedostatky, které jsou mnohdy i zbytečně přetřásány v médiích a neprávem generalizovány.

O tom ale nemá být tento článek. Dlouhý pobyt zcela mimo dosavadní rodinné a pracovní prostředí, zpomalení životního rytmu a spousta volného času mě umožnilo ponechat mým myšlenkám zcela volnou cestu, dopřálo mi zcela jiný pohled z okna nemocničního pokoje na okolní svět a jeho obyvatele, na vlastní život a priority hodnot, sdílené se svými nejbližšími, přáteli a spolupracovníky.

A tak jsem se rozhodl právě dnes, kdy podle kalendáře „vylézají hadi a štíři“, v den mého patrona Svatého Jiří, napsat něco zcela jiného. Toto rozhodnutí vyvolal opět jeden silný impulz, ne vlastní pobyt zde. Něco, co byste těžko uhodli. Byla to nenápadná série rozhlasových pořadů, kterou jsem si ještě v havlíčkobrodské nemocnici cíleně vyhledal v rozhlasovém archivu a stáhl do svého netbooku. Ale teprve zde jsem si včera večer a dnes ráno první tři tyto pořady vyslechl. Na televizi se téměř nekoukám, ale velká Panasonic TV na našem pokoji umí přehrát z SD karty i MPtrojky, což mě velmi vyhovovalo - oproti špuntovým sluchátkům luxus. Zbyl jsem tady totiž včera na pokoji zcela sám, tak jsem si po vyřízení všech mailů pustil po desáté večer před spaním sváteční ranní vysílání českého rozhlasu 2 z 1.ledna 2006 , v kterém k posluchačům promlouvá prof. Zdeňek Mahler.

Již dlouho jsem si sliboval, „až budu mít čas…“, že toto udělám, neboť pokaždé když jsem náhodou tohoto pána z rádia slyšel, cítil jsem v každé větě, v každém jeho výrazu tak obrovskou moudrost, hluboké vzdělání, zapálení a zejména geniální schopnost srozumitelně a poutavě vysvětlovat nekonečně složité souvislosti českých i evropských dějin se současností našeho národa, že to se mnou až otřáslo. Jeho schopnost bez jakéhokoliv uhýbání vyhmátnout, uchopit a s velkou dávkou osobního zaujetí předat a okomentovat samu podstatu je snad až nadpřirozená. Poukazuje tím nejnoblesnějším a nejzasvěcenějším způsobem na skutečné hrdiny a osobnosti našich dějin a neohroženě je obhajuje proti malosti a zlobě všech jejich historických i současných nepřátel a pomlouvačů. A že jich bylo a je! Odkrývá s obrovským analyticko – syntetickým historickým přehledem skutečné příčiny velkých konfliktů i úspěchů českého národa, skutečné kořeny české národní povahy a českých kulturních tradic.

Ale tento odstavec je jen něco podobného jako když vám budu podrobněji popisovat výše uvedený kulinářský nebo koncertní zážitek. Naštěstí ale v tomto konkrétním případě nemusí zůstat jen u popisu. Archiv českého rozhlasu je přístupný všem. Všem, kdo mají zájem a ochotu obětovat svůj čas, v tomto případě 3 x půl hodiny. Naléhavě a vřele vám doporučuji a žádám – odpusťte si jeden zbytečný film s reklamami nebo dva díly některého z desítek nudu zabíjejích a mozky vymývajících TV seriálů, a poslechněte si alespoň toto. Ne z donucení, ale ze skutečného zájmu, prostě proto že jste Češi a jste na to hrdí. Alespoň já určitě jsem. Ale nemusí zůstat jen u tohoto, v tomto rozhlasovém archivu je několik desítek pořadů s prof. Zdeňkem Mahlerem, už se na ně těším třeba dnes večer (již se sluchátky – už jsme na pokoji zase tři) a v příštích dnech.

Zde bych mohl nebo spíše měl skončit. Ale neudělám to. Poslech těchto pořadů spolu se zmíněným pobytem zde tak trochu mimo všední realitu mě přinutil sdělit vám ještě něco, co považuji skutečně za důležité. Pro někoho asi banální, stokrát omletá klišé, či úsměvné postesknutí mentorujícího dědka po přechodu, jak kdo chce. Nemohu ovšem jinak.

Jsem poněkud smutný a rozčarovaný ze současné konzumně –zábavní společnosti dobrovolně zmítané a přeplněné rozporuplnými a cílenými dezinformacemi, mediálními masážemi, bezduchou „zábavou“ a masovým bulvárem z nejrůznějších médií v čele s televizními společnostmi. Ze společnosti, jejíž modlou je zejména konzum a zábava. Ze společnosti, v které se snáze prosazuje arogance, korupce a – nebojím se říci - zločin místo morálky, šlechetných a obdivuhodných činů skutečných osobností na které bychom mohli a měli být jako národ hrdi. Ze společnosti, v které drtivá lidí deklaruje nespokojenost s tím či oním, hlavně s politiky, kteří osobně a podle jejich představ mají povinnost zařídit jim zejména dostatečný konzum a veškeré – nejlépe bezplatné - služby s ním související, jako školství, zdravotnictví, právo a bezpečnost. Ze společnosti, z které pozvolna mizí i české vlastenectví a potřeba skutečné osobní svobody a nezávislosti na čemkoliv. Ze společnosti, v které je odpovědnost za život a zdraví sebe i svých nejbližších dobrovolně postupována státu a jeho institucím. Ze společnosti, z které nenápadně mizí národní hrdost, láska k české kultuře a jejím pokladům a památkám, úcta ke skutečným osobnostem pohnuté české historie, k symbolům české státnosti.

Nevymlouvejme se, prosím, na kohokoliv a cokoliv. My sami jsme příčinou a bohužel i důsledkem. Nepřipraveni a semleti nelítostným kapitalizmem a jeho tržními mechanizmy spolu s vysoce profesionální reklamou. Denně masírováni bulvárem podsouvajícím nám pomíjivý úspěch mediálně stvořených „VIP“ známých tváří jako vzor, ideál českého člověka, hodný následování. Vnucovaný systém hodnot, diktující úspěch, který z nás dělá biologické stroje na peníze pro stále dokonalejší uspokojování našich uměle vyvolaných konzumních potřeb. Mediální diktát image, vzhledu, stylu a trendů, pojmy které brání lidem normálně lidsky i občansky skutečně svobodně uvažovat, zvažovat, rozhodovat se, a dokonce někdy i jinak než ve vlastní prospěch. Vzhled, styl, mobil, postava, oblečení, peníze, majetek, úspěch, počet sexuálních partnerů, značka auta, velikost a vybavení bytu či domu, známosti, moc, ale i míra drzosti a ostré lokty. To je bohužel až příliš často dnešní systém hodnot.

Nikdo to nezmění, pokud nebudeme chtít my sami. Pokud se nezměníme my sami. Pokud budeme za svobodu vydávat volbu programu na televizním ovladači či volbu, zda nakoupíme v Kauflandu nebo v Bille. Pokud budeme jen nadávat, hulákat na náměstí či psát vulgární příspěvky do internetových diskuzí či zneužívat sociální systém. Pokud za svobodu vydáváme naše rozhodnutí se ve volbách podle tříslovných slibů na billboardech a konejšících nás že se o ty kamna prostě už popáté nespálíme. Pokud budeme denodenně trávit hodiny u bezduchých televizních seriálů, sledovat a kupovat bulvár, zmasírováni reklamou nakupovat zbytečné věci. Pokud se nebudeme naplno věnovat těm skutečně důležitým záležitostem v životě lidském na úkor těch nedůležitých. Totiž našim nejbližším, dětem, rodičům, partnerům. Péči o důslednou osobní svobodu a nezávislost s cílem zachovat si zdravý a hlavně vlastní úsudek. Péči o vlastní tělesné i duševní zdraví. Úctě ke starším a nemocným a hendikepovaným. Pokud se nebudeme k sobě navzájem chovat slušně a morálně. Pokud budeme za normu příjmat hrubost a sprostotu. Pokud nebudeme pečovat o vlastní celoživotní vzdělávání i vzdělání svých dětí. A vzděláním nemyslím zdaleka jen odbornost ale zejména permanentní samovzdělávání občanské, politické, zdravotní, finanční či například legislativní. Zdrojů k tomuto vzdělávání je v dnešní přeinformované době skutečně dost. A i samotné naše školství má v těchto oblastech vskutku co dohánět. Mentorování encyklopedických informací je v dnešní době nejen zbytečné, ale škodlivé a pro děti samé odpuzující. Dnešní děti a zítřejší daňoví poplatníci potřebují něco jiného, zdá se že se snad i v tomto směru blýská v našem školství na lepší časy. Snad nebude pozdě, setrvačnost vzdělávacího systému je obrovská. Jsem příznivcem nových metod ve vzdělávání, jako například internetové mimoškolní studium, respektující současné obrovské technologické možnosti a zejména přirozené potřeby a zájmy dnešních mladých lidí.

Závěrem - skutečně velcí mužové našich českých dějin, o kterých tak zasvěceně prof. Zdeněk Mahler hovoří, napsali i vyslovili mnoho velkých a kupodivu vysoce aktuálních myšlenek o skutečné svobodě jednotlivce i národů a způsobech jak jí dosáhnout. Kdybych měl to moc, takovéto pořady bych zahrnul do školských osnov. Tam totiž patří na prvním místě. Dovoluji si na laskavého čtenáře, který to vydržel až sem, ještě jednou vyzvat k poslechu výše uvedených (a samozřejmě i dalších) pořadů prof. Mahlera. Pevně doufám, že jím budete unešeni jako já. A hlavně – že možná změníte a obohatíte svůj náhled na naše české dějiny i současnost, že třeba začnete přemýšlet o tom, co je to vlastně svoboda a nezávislost a zda stojí za to pro ni něco udělat, ubrat ze své pohodlnosti, udělat něco pro své vzdělávání třeba na úkor večerní televizní zábavy. Udělejte to pro pochopení a posílení svého češství. Pro úžasný pocit české národní hrdosti, který pan Mahler umí mistrovsky sdělit a předat. Nebudete litovat.

P.S. Tento blog je napsán v průběhu celého dne 24.4.2012 od 8:00 do 22:15 mezi krásnými telefonáty s rodinou, přáteli a spolupracovníky v kterých mi přáli brzké uzdravení k mému dnešnímu svátku. Všem jim i touto cestou moc děkuji a věnuji jim tento text. Mému synovi obzvlášť děkuji za novou velice zajímavou knížku z nakladatelství Grada od Vladimíra Pikory a Markéty Šichtařové s názvem Všechno je jinak , ovšem s podtitulem „Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti“, kterou mimochodem vřele doporučuji všem, kteří si chtějí svůj vlastní názor tvořit a rozšiřovat i z jiných zdrojů než televize, Blesku nebo billboardů. Přeji všem krásné jaro!

Zkráceně zveřejněno i na blogu autora na idnes pod názvem "Kam kráčíš, naše češství a národní hrdosti? "

Komentáře

1. komentář napsal(a) Josef Meloun dne 27.04.2012 v 13:32

213.226.245.38

Ahoj Jirko. Jednoduchá všekomentující reakce by byla - palec nahoru. Strašně moc ti závidím ten čas, který můžeš věnovat takovýmto zamyšlením. Pochopitelně ti ani trošku nepřeji, jak jsi tento čas ,,získal,,. Prof. Z. Mahlera by si měl poslechnout skutečně každý, každý, koho zajímá odkud a kam, mohu-li to takto vyjádřit.Tvoje reakce na ideologické masáže (jinak to nemohu nazvat) sdělovacích prostředků jsou slovy, která mi odezíráš ze rtů. Včera večer jsem zaslechl vlastně náhodou v televizi jistého odborníka, jak vysvětloval novou důchodovou reformu. Pokud to poslouchal někdo, kdo tuto naplánovanou problematiku zná skutečně podrobně do detailu, asi si pomyslel své. Mně to trošku zvedlo hladinu adrenalinu.Měl bych toho hodně, co by souviselo a navazovalo na tvůj článek, ale opět se musím trošku podřídit tomu nechutně uspěchanému životnímu stylu. Snad proto je tato reakce tak trošku možná zmatečná a strohá. Večer nám budeš chybět na bowlingu, doufám však, že tato absence bude jedna z posledních. Jsme spolu sice v kontaktu, ale dovolím si i touto cestou popřát ti co nejrychlejší naprosté uzdravení a návrat k rodině, do práce a mezi kamarády.Pepa.

Přidat komentář

Povinné položky jsou jméno, komentář a antispam; e-mail nebude zveřejněn. Slouží pouze k případnému kontaktu s komentujícím. Komentáře vulgární nebo nesouvisející s příspěvkem mohou být a také budou vymazány. Nepoužívejte HTML značky, budou odfiltrovány.

Ochrana proti komentářovému spamu

Do políčka napište tři nuly (čislicemi) a poté můžete